“Nemůžete tu bydlet” – tato věta podle Maxe Rameau z Miami spojuje poválečnou desegregaci (která nevedla k integraci) a současnou gentrifikaci míst, kde žijí černoši. “Jde o zem, musíme mít kontrolu nad zemí”, říká posluchačům na debatě v Brecht Forum v New Yorku. Kontrola země (půdy) pro něj a další lidi z organizace Take Back the Land představuje uskutečnění práva na bydlení pro černošskou komunitu. Nevěří, že veřejné politiky, jak jsou v současnosti nastaveny v Miami, vyřeší krizi nedostatku levného bydlení.
V minulosti tato organizace zabrala půdu, která patřila městu a nepoužívala se. Postavili na ní provizorní vesnici Umoja village pro bezdomovce. Dále se snaží bránit vystěhovávání. Kromě toho od října 2007 vyhledávají volné domy, které byly zabavené kvůli nezplácení hypotéky a nabízejí je rodinám, které nemají kde bydlet. Zkontrolují, jestli je v domě elektřina a voda a pak představí rodinu sousedům.
V Take Back the Land jsou všichni dobrovolníky. Definovali si, že se budou zabývat jen bydlením a ne dalšími možnými sociálními službami. Záměřně se rozhodli neregistrovat se jako občanské sdružení a nepřijímat granty. Chtějí si sami určovat, co budou dělat a co ne. Tento pohled zapadá do obecnější kritiky oficiálních nevládních organizací 501(c)(3) v USA ze strany lidí, kteří si myslí, že tyto organizace slouží hlavně zájmům sponzorů a státu. O nevládních organizacích jako novém “průmyslu” se píše v knize “Revoluce nebude placená z grantů.”
“Směřujeme k velkým konfliktům ohledně země,” řekl Max Rameau na debatě. Měl ale na mysli čistě otázku práva na bydlení a tlaku investorů. Tato věta by se ale dala použíti i ve vztahu k zemi ve smyslu zemědělské půdy. Zenia, která studuje na NYU, mi před pár dny říkala, že bude psát disertaci o skupování půdy v jiných zemích Čínou, Jižní Koreou, Spojenými arabskými emiráty, Japonskem či Saudskou Arábií. Tyto státy podle článku v Le Monde (anglický překlad) v současnosti vlastní 7,6 milionu hektarů půdy mimo vlastní území. Podle smlouvy z roku 2006 bude mít Čína experimentální farmy v Zambii, Zimbabwe, Ugandě a Tanzánie. Mají tam dovézt i vlastní rolníky, což může být podle odhadů ekonoma, kterého článek cituje, až milion osob mezi dneškem a rokem 2010. Další články vyšly například v The Independent a Chicago Tribune.
