Foto Andrew Hinderaker
“Třeba v tomhle fast foodu, kde sedíme, tak tady zaměstnanci nedostávaj minimální mzdu,” řekl Manuel, odborový aktivista z Retail Action Project (RAP) a dodal: “Minulý týden za náma zašli lidi, co pracují v podobné restauraci za rohem, že chtějí vymoct ze zaměstnavatele nezaplacené přesčasy a založit tam odbory. My se ale zaměřujeme na obchody a ne na restaurace, tak jsme je aspoň nasměrovali na lidi u prokurátora, kteří jim pomůžou s těmi přesčasy. Taky jsme jim dali kontakt na mexického konzula, protože někteří z nich nemají pasy”. Podle Immanuela Nesse dnes odbory v New Yorku mezi sebou často soutěží při získávání nových členů, což může být ve svém důsledku překážkou pro zlepšování pracovních podmínek imigrantů. O organizování pracovníků levných restaurací jako je ta, o které mluvil Manuel, se ale nesoutěží. Je to náročné a drahé zde vytvořit a udržet odbory (což je v USA obecně složité) a “zisk” pro odbory v počtech nových členů není významný.
Většina odborů v posledních letech pochopila, že pokud mají přežít, tak musí nasadit aktivnější přístup k náboru nových členů a zaměřit se i na restrukturalizované oblasti ekonomiky, kde jsou nízké mzdy a kde pracují z velké části migranti. Jak píše dále Ness v knize Immigrants, Unions, and the New U.S. Labor Market (je v knihovně MKC), etnické složení odborů přestalo odpovídat složení pracovníků současné ekonomiky. Příkladem aktivního přístupu k náboru nových členů je i RAP, který je specifickou míchaninou organizování v odborech a komunitního přístupu. Je to projekt odborů pro oblast obchodu, RWDSU, a komunitní organizace GOLES působící na Manhattanu. Tlak na zaměstnavatele ve vymezené dolní části Manhattanu má vycházet z komunity (vyhlášení bojkotu určitého obchodu), vynucování práva (např. spolupráce s prokurátorem a ministerstvem práce při porušování platebních a pracovních standardů) a organizování migrantů v odborech (především pro dlouhodobé udržení vyšších platů a dalších standardů a zabránění odplaty zaměstnavatelů vůči některým zaměstnancům angažovaným v organizování odborů).
Jak konkrétně se odírají zaměstnaci obchodů v New Yorku? Informace o tom poskytují platební výkazy manhattanského obchodního řetězce s oblečením X, které předala RAP jejich bývalá zaměstnankyně. “Už několikrát jsme při náhodném kontaktování pracovníků X na ulici přišli na to, že tam neplatí přesčasy, dochází tam k sexuálnímu obtěžování či diskriminaci. Vzhledem k tomu, že zvládneme dělat jen určité množství kampaní, tak jsme proti nim nechtěli jít bez toho, abychom měli nějakého jejich zaměstnance, který by se v tom chtěl aktivně angažovat. A to se právě teď stalo,” řekl Phil z RAP. Lucy, bývalá (a naštvaná) zaměstnankyně firmy X, věděla o RAP už z jejich starší úspěšné kampaně proti jinému obchodnímu řetězci YRB. Přišla na červencovou demonstraci RAP proti nelegálnímu vyhození západoafrických migrantů z firmy SCOOP v Soho, kde se seznámila s Philem. Další den přinesla do kanceláře všechny výkazy pracovníků firmy X.
Platy jsou v jednotlivých obchodech X celkově nízké, což platí i pro “manažery.” Podle jednoho náhodně vybraného týdenního výkazu se v jednom z jejich obchodů pohybovaly platy od 5,15 dolarů do 13,33 dolarů za hodinu. Většina lidí dostávala buď 5,15 dolarů anebo 7,15 dolarů za hodinu. Platební výkaz za každý týden je rozdělený na dvě části. V první části jsou lidé placení od hodiny, v té druhé jsou placení podle dnů (den o délce 11 pracovních hodin). Ve druhé části jsou migranti bez oficiálních papírů. Někteří z nich měli “možnost” pracovat i šest nebo sedm dní v týdnu. U pracovníků placených od hodiny byla dodržována do července platná minimální mzda pro New York 7,15 dolarů (nyní je to 7,25). Nebylo tomu tak u migrantů placených podle počtu odpracovaných dnů. Ti dostávali oněch 5,15 dolarů za hodinu anebo více, pokud byli v nějaké vyšší pozici. Správně placené přesčasy (nad 40 hodin týdně) nedostával nikdo. Minimálně měli dostávat 79 dolarů denně a ne 56,67 dolarů, kolik byla denní sazba pro migranty bez papírů.
Podle prvního odhadu Phila dluží firma X svým současným a bývalým zaměstnancům za posledních šest let 1,57 milionů dolarů. To je částka, která nezahrnuje penále. Právníci z kanceláře generálního prokurátora pro stát New York Andrew Cuomo přišli nedávno na schůzku v RAP. Úplné platební výkazy se jim pozdávaly a hned si je okopírovali. Nyní požádají o výkazy firmu X. Ta je buď zfalšuje anebo bude tvrdit, že je nemá. Za to ale mohou její vlastníci skončit ve vazbě. Alespoň na jeden den, jako se to stalo vlastníkovi YRB. Budou o tom psát média, což se hodí pro politickou kariéru Cuomo. “To je úžasný, že je zavřou,” říká nadšeně sedmnáctiletá Jessie, která je stážistkou v RAP a chce se stát odborovou aktivistkou. Prochází a počítá se mnou a Philem tisíce nezaplacených hodin. Phil je optimistický, že se tyto peníze podaří od majitele vymoct a přesunout těm pracovníkům, které RAP dohledá přes současné zaměstnance, facebook anebo jinými způsoby.
