V budově s názvem “Legislativní přílepek” v Trentonu se dnes konalo veřejné slyšení o imigraci v New Jersey, které svolal Federální výbor pro občanská práva. Žádné stojany na kola. V USA už je pár set let demokracie, ale místnost, kde se slyšení odehrávalo, o tom nesvědčí. “Veřejnost” viděla skrze sloupy tak polovinu členů poradního sboru a zad jednotlivců a zástupců různých organizací, kteří přednášeli své příspěvky a odpovídali na otázky poradního sboru. Je potěšitelné, že bylo vymalováno, všude čisto a světla svítila. Dlouhodobá krize veřejných financí v New Jersey tak alespoň není na první pohled vidět anebo je možné, že to platila federální vláda, která si na to půjčila třeba v Číně.
Finanční ohledy vůbec hrají důležitou roli v imigračních politikách, například v rozdělení kompetencí a spolupráci federální vlády a jejích agentur, států a místních samospráv. Některé samosprávy v New Jersey mají smlouvu s Imigrační a celní správou (ICE) o využití kapacity ve svých vězeňských zařízeních na zavírání imigrantů bez papírů, za což dostávají peníze z federálního rozpočtu. Vydělávání na detencích a podporu federálního zavírání migrantů mimo jiné kritizuje organizace New Jersey Civil Rights Defense Committee. I díky jejich protestům byla v minulosti zrušena smlouva s věznicí v obvodě Passaic. O detencích na zmíněném slyšení mluvila Amy Gottlieb z American Friends Service Committee. Ta kritizovala politiku zavírání žadatelů o azyl, jakmile o něj v USA požádají. Je možné je propustit ještě v době, kdy běží azylová procedura, ale New Jersey je podle ní notoricky známé tím, že má nízkou míru těchto podmíněných propuštění z detence.
Zavírání migrantů v detenčních zařízeních a zapojení místních samospráv se ale na slyšení objevilo především v jiné souvislosti. Probíraly se dopady tzv. paragrafu 287 (g), podle kterého mohou místní policajti za určitých okolností (podepsání smlouvy s ICE, projití speciálním tréninkem, atd.) plnit funkce imigrační “policie.” Základní otázka zde zní: má hrát policie nějakou roli při kontrole dodržování imigračních pravidel či se mají jasně oddělit každodenní úkoly policie od imigrační politiky? Podle druhého přístupu nemá imigrační status hrát roli – policie by ho neměla zjišťovat. Podle Deborah Jacobs z American Civil Liberties Union, která také vystoupila na veřejném slyšení, tak má určitá policejní jednotka na starost stanovené území a ať už se zde zločin stal komukoliv, tak by ho měla vyšetřit. Jako jeden z konkrétních argumentů, proč je třeba věci oddělovat, uvedla vyšetřování domácího násilí. Imigranti obecně mají nižší míru hlášení těchto trestných činů, což se kvůli obavám z vyhoštění násobí u migrantů bez legálního statusu v zemi.
Na slyšení měl být i starosta Morristownu, Cresitello, který podporuje užívání odstavce 287 (g), i když podle posledních zpráv prý svůj přístup k imigrantů bez papírů změkčil: je za jejich legalizaci. Neobjevil se. Je zajímavé, že šéf místní policie je proti. Patří nejspíše mezi policajty, kteří se domnívají, že je to zdržuje od běžné práce. Tito policajti mají podle Jacobs zájem na udržení jejich klasické role, nechtějí nést “břemeno vynucování imigrační legislativy.” Jednu z letošních Pulitzerových cen za investigativní žurnalistiku dostali novináři z East Valley Tribune v Arizoně za články o aktivitách šerifa Joe Arpaio, který si udělal kariéru na chytání migrantů bez dokladů. Mimo jiné poukazují na to, že má toto zaměření negativní dopady na vyšetřování závažných trestných činů. V současnosti je v USA 29 samospráv, které se účastní na tomto kontroverzním programu. O jeho budoucnosti se intenzivně diskutuje na federální i místních úrovních. Hodnotící zpráva Vládního kontrolního úřadu (GAO) z tohoto roku kritizovala nedostatek supervize ze strany ICE, nedodržení původních cílů (navzdory původnímu záměru boje se zločinností existují případy, kdy se například zavírají migranti při běžných dopravních kontrolách) či rasovou diskriminaci.
Celá jedna část slyšení se věnovala diskriminaci imigrantů v oblasti zaměstnání a bydlení. Carmen Martino z Rutgersovy univerzity se rozčiloval nad agenturami zprostředkujícími dočasné zaměstnání. Jen v New Brunswicku jich je prý sedmnáct. Monopolizují si určitou část nabídky práce, strhávají si velkou část mzdy a vyžadují placení různých poplatků. Například za dovoz dodávkou do práce si účtují sedm dolarů. Spolu s dalším řečníkem ekonomem Frankem Tinari se shodli, že řešením by mohla být větší nabídka veřejné dopravy. Migranti bez dokladů moc možností na cestování nemají, nemají totiž přístup k řidičským průkazům. “Nedostávají plat, z kterého se dá normálně žít. Znal jsem ženu, která pro ně pracuje pět let a pořád dostává jen osm dolarů za hodinu,” řekl Martino a dodal: “Jediné řešení je umožnit vytváření odborů. Vím ale, že organizovat ‘dočasáky’ (temps) je téměř nemožné.” Shai Goldstein z New Jersey Immigration Policy Network se domnívá, že diskriminaci v oblasti zaměstnávání nahlásí migranti jen minimálně. Brzy však ve své řeči odbočil k imigrační reformě: “jedině tak se dá vyřešit diskriminace v zaměstnání.” Vyzval k vytvoření reformy, která by byla založená na zásadách humanity, realismu a ne xenofobie. Podle Patriciy Fernandez Kelly z organizace LALDEF a Princetonské univerzity se imigrační politika USA řídí tím, co říkají “ztřeštěnci”, čímž měla asi na mysli takové osoby jako je Rush Limbaugh. Stejně jako Goldsteinovi jí nevyhovuje způsob politizace tématu imigrace a to, jaký mediální prostor zabrala hlučná xenofobní menšina.
