“Šéf chce, abych já řídil mašinu na pochodu Pulaskýho. Líbí se mu, jak jezdím plynule,” řekl Rudnicky, hasič z New Jersey. “Děda ještě mluvil polsky, já ne, ale máme od nedávna v partě Jerzyho, který umí polsky. Je to důležitý, když máme zásah hlavně u starších lidí, co neumí moc anglicky,” dodává. Na otázku, jestli se cítí jako Polák, se zasměje: “Dneska jo.” I tento rok obsadily při “pochodu Pulaského” různé organizace, spolky a firmy polských imigrantů a Američanů polského původu 5. avenue na Manhattanu. Rudnicky zaparkoval požární auto na 52. ulici, kde končí všechny vozy poté, co slavnostně projely po zmíněné avenue od 29. ulice směrem na sever. Zde začíná odstrojování alegorických vozů.
Stojí tu i Hammer, který je celý pomalovaný reklamou na Western Union a vyzdobený červeno-bílými vlaječkami. WU si hraje na to, že je součástí polského patriotismu; má být jeho prostředkem: každý zaslaný dolar má asi upevňovat vztah mezi Polonií (polskou diasporou) a Polskem. Ten dolar tak nemá být čistě jen něčím, co je třeba zkonzumovat. Balónky na alegorickém voze firmy Pulaski meats dělníci nejdříve praskají a až za chvíli je napadne vypouštět je mezi mrakodrapy. Objevuje se auto odborů “Laborers Local 78,” kde jsou sdruženi lidé pracující s azbestem, olovem či dalším nebezpečným odpadem. Je tam prý kolem 1,5 tisíce polských migrantů. Nebezpečná práce ale evidentně “láká” i migranty z jiných zemí; na jejich webu je informační video nejen v polštině ale už i ve španělštině. Lebka a zkřížené hnáty, které mají tyto odbory ve znaku, by Local 78 mohl sdílet s motorkáří, kteří přijíždějí za chvíli. Ti si říkají Husaři nové generace.
Jako jedno z posledních přijíždí nákladní auto propagující místní noviny Nowy Dziennik. Vypadá to tak jako by tyto noviny sloužily polské komunitě 400 let, tedy od doby, kdy měli do USA přijet první polsky mluvící osadníci. Na voze jsou obrázky, které připomínají nějakého polského Kryštofa Kolumba a jeho družinu. Tento rok se slaví začátek polského osídlení v Jamestownu v roce 1608. Tyto noviny stejně jako řada dalších firem a organizací v USA, jejichž existence je hodně spojená s polskou imigrací, mají v poslední době finanční problémy nebo se musí přeorientovat i na klienty či pracovníky z jiných zemí. Projevujuje se zde to, že Poláci v posledních letech preferovali migraci za prací do Británie či Irska než do USA. Je to blíž, legální a kurz dolaru hraje své. I v Polsku je více práce. “Je to smutné, osobně mám mám pocit, že mi hrozí vyhynutí,” řekl v září pro New York Times komentátor Nowého Dzienniku.
Marcin, který studuje na Rutgers University, si na pochod Pulaského vzal velkou polskou vlajku, tričko s nápisem “Polska” a červenou tašku na záda, kde je název univerzity. “Každý Polák na něj musí jet,” komentoval to, že jede už pojedenácté a ani jednou nevynechal. Dřív jezdil s žáky z polské školy v Clark. Jeho rodiče emigrovali z Polska, když mu bylo pět let. Teď studuju stavební inženýrství, což je obor, kterému asi nehrozí outsourcing. Při výběru tohoto oboru se nejspíše neřídil mírou hrozby outsourcingu u budoucí práce, ale zároveň si uvědomuje, jak se jeho táta, který je počítačovým expertem, bojí ztráty současné práce, protože by se “zase mohla přesunout do Indie” nebo jinam.
“RU Polska” vykřikují studenti polského klubu Rutgers University, když jdou s ostatními po 5. avenue. Je jich přes dvacet. Ne všichni umí dobře polsky. Cestou do New Yorku na pochod ještě ve vlaku dokola procvičovali dvě polské písničky, které znají. Šéfka klubu filmovala jednotlivé členky a členy, jak zpívají. “Proč nezpíváte?”, ptala se těch, kteří nezpívali. Studenti RU Polska se na pochodu Pulaského stali součástí patriotické sešlosti a mohli si říkat “je nás hodně.” Moc je nezajímalo, kdo a jak pochod organizuje. Ne všichni polští migranti v New Yorku jsou z pochodu Pulaského tak nadšení. Grzegorz z Brooklynu napsal před rokem na web následující komentář kritizující organizátory: “Chystá se další PARODIE PULASKÉHO. Kdy už se konečně dostanou od koryta lidé ze spolku vzájemného zbožňování”.
