Change-A-Lujah! Kandidát na starostu New Yorku za Stranu zelených

Myslí to vážně nebo ne? Když si ho moderátoři zvou do televizních pořadů, tak  neví, na čem přesně jsou. Velebný pán Billy Talen z Církve života po nakupovaní, který má vlasy ve stylu Elvise Presleyho, kombinuje metody poblázněného kázání a divadla. Boj proti konzumnímu životu představuje téměř jako vymýtání ďábla, který může každou chvíli posednout tělo, aby “nastoupilo do auta a jelo nakupovat.” Takovýto zábavný a trochu šílený způsob útočení na  obchodní řetězce jako jsou Starbucks (zlikvidoval většinu místních kaváren v New Yorku, byl proti vytvoření odborů a neprodává podle velebného pána Billa až tak dobrou kávu) a Walmart (platí velmi nízké mzdy a spoléhá se na to, že zbytek mezd často doplatí stát v sociálních dávkách) je jednou za čas asi pro americká média stravitelnější než kdyby o těchto věcech někdo mluvil normálně a vážně. “Konzum nerovná se demokracie,” říká tento komunitní aktivista a “umělec na poli performačního umění”, jak se to asi překládá do češtiny. Aktuálně je kandidátem na starostu New Yorku za Stranu zelených.

100 prvních dní Obamy

Na obrazovce se objevuje kartáč a za mýdlovými bublinami se ukazuje o něco čistější Bílý dům. „Drhnout, vymáchat a ještě jednou“ – navrhuje Rachel Maddow, co je třeba dělat s dědictvím Bushovy politiky, ve své televizní show na MSNBC. Po inauguraci Obamy se vznesl vrtulník s občanem Bushem a jeho manželkou. Toto fyzické odnesení Bushe pryč z Washingtonu muselo být silným zážitkem pro lidi, kteří byli z jeho politik zoufalí. Ještě den předtím nebylo jasné, jestli Bush sám sebe a další lidi ze své administrativy preventivně neomilostní. Neudělal to. Nechal tak na Obamovi, jak se s ním vyrovná.

V Obamově inaugurační řeči zaznělo: „výběr mezi naší bezpečností a našimi ideály považujeme za falešný“. Během prvního dne prezidentování například podepsal rozhodnutí o zrušení Guantanáma. Obama ale nechce příliš otevírat Bushovu éru, zjišťovat, k jakým možným porušením zákonů došlo a usilovat o soudní stíhání. Tvrdí, že je třeba dívat se dopředu. To dává smysl vzhledem k ekonomickému marasmu, ve kterém se USA nacházejí. Ignorování odpovědnosti Bushovy administrativy za porušování práv a svobod ale není přijatelné pro lidi, kteří chtějí a ví, že je co „drhnout“. Není se jim co divit, když v současných debatách v amerických médiích běžně zaznívají hlasy, které chápou či schvalují použití tzv. vyšetřovacích prostředků na hranici mučení. Oponenti těchto názorů pak mohou připomínat, že USA podepsala Úmluvu proti mučení a že tam není prostor pro „státní zájem“, který by ospravedlnil nějaké výjimky. Obama se snaží uzavírat debatu o důsledcích Bushových politik příliš brzy.

Je 11 hodin v sobotu dopoledne a na silnici č. 27 protínající městečko Highland Park, kde bydlím, se koná vigilie za zabité americké vojáky v Iráku a mrtvé Iráčany. Podél silnice jsou roztažené plachty se jmény mrtvých vojáků. Pravidelné protesty proti válce v Iráku tu podle Tiny Weishaus z místní koalice organizací proti válce v Iráku konají od roku 2004: „Myslím, že jsme ani jednu sobotu nevynechali“. Když řidiči zrovna netelefonují, tak troubí na znamení podpory. Jen ojediněle se z auta ozve „běžte někam, vy hipíci“.

Mezi protestujícími jsou různé názory na Obamovu zahraniční politiku, ale například větší důraz na diplomacii a multilaterální přístup k mezinárodním problémům je vítán. Sam Friedman volil socialistického kandidáta, ale je alespoň rád, že Obama nezačal válku s Íránem. Ptám se ho, jestli si myslí, že existuje nějaká spravedlivá válka. Chvíli přemýšlí, což může být způsobeno tím, že se ještě nevyrovnal s časovým rozdílem po příletu z Asie, kde přednášel o AIDS a pak řekne: „například občanská válka. Ta vedla ke zrušení otroctví.“

Tina Weishaus je skeptická k Obamově politice vůči válce v Iráku a Afganistanu. Zároveň si myslí, že není důvod, aby byla překvapená: „Vždyť říkal, že stáhne vojáky z Iráku a půjde do Afganistanu. Ale mohl být upřímnější ohledně Iráku. Myslím, že stáhnou vojenské jednotky, ale neskončí okupaci“. Později dodává, že i tak je to „světlý rok po Bushovi.“ Uvědomuje si, že tzv. progresivní organizace teď budou mít více šancí něco prosadit. Anebo minimálně jim nebudou zavírány dveře před nosem. Obama, který se nachází v politickém středu, ví, že volby vyhrál i díky americké „levici“. Splnění slibů Obamy a konkrétní realizace politik bude  záviset na tlaku organizací a jednotlivců. Politicky angažovaným lidem jako je Tina Weishaus je jasné, že nic není samozřejmé a o jednotlivé  politiky je třeba svést boj.

Jedním z hmatatelných důsledků Obamy je větší politizace a angažování lidí ve veřejných věcech. V Highland Parku vzniklo neformální sdružení Střední New Jersey za změnu, které navázalo na kampaň za zvolení Obamy. Na prvním setkání v prosince 2008 se sešlo 75 lidí. Není to ale o slepé podpoře Obamy a jeho kroků.

Tato „grassroots“ organizace si definovala několik oblastí, kterým se hodlá věnovat. Jsou jimi ekonomická spravedlnost, zelená ekonomika či reforma zdravotnictví. Právě situace ve zdravotnictví je jedním z nejpalčivějších problémů: kolem čtyřiceti sedmi milionu Američanů není pojištěno. Pro Obamu je zdravotní reforma jednou z jeho priorit, ale podle všeho nechce jít proti zájmům pojišťovacích společností. To si myslí zdravotní sestra Dorothy Schwartz z Highland Parku, která byla aktivní v kampani za jeho zvolení. V oblasti zdravotní reformy preferuje rozšíření stávajícího systému Medicare na všechny obyvatele. Takový systém by byl méně byrokratický a vedl by ke snížení nákladů. „Na zdravotní péči by se nemělo vydělávat,“ domnívá se. Nedávný seminář, který pořádalo Střední New Jersey za změnu, usiloval o přípravu občanů na účast v nadcházející debatě o  reformě zdravotnictví. Tato organizace pořádá i řadu místních akcí, které může mít více pod kontrolou a kde nemusí dojít k případnému zklamání z národní politiky, pokud například u zmíněné reformy zájmy zdravotnických a farmaceutických firem budou mít navrch. Jednou z takových nových místních aktivit je pěstování zeleniny a ovoce pro potravinovou banku v Highland Parku, aby si chudí lidé z této banky nemuseli domů brát jen konzervované potraviny.

Jakých bylo prvních sto dní Obamy? Pro lidi, kteří by preferovali radikálnější řez do současných ekonomických a sociálních problémů v USA  představují Obamovy politiky všehochuť. I tak nebo možná i kvůli tomu se angažují. Před několika dny jsem potkal v New Yorku kamarádku Olenu, která trochu provokativně porovnala SSSR a USA: „V Sovětském svazu lidi věděli, že je šílená byrokracie a korupce a že v takovém systému se nedá nic změnit. Tady, v USA, taky není moc politických alternativ, ale je fascinující, že lidé stále věří ve změnu.“

Jak okupovat továrnu?

“Umíte si představit všeobecnou stávku v New Yorku či v USA? Uvažovali jste o převzetí a řízení továrny dělníky po vzoru příkladů ze současné Latinské Ameriky?”, i takové otázky zazněly na sobotní diskusi s bývalými zaměstnanci chicagské továrny Republic v New Yorku. Kolem 250 pracovníků zmíněné továrny na okna a dveře ji okupovalo po šest dní na začátku prosince, aby si vymohli nezaplacené odstupné, proplacení nevybrané dovolené a zdravotního pojištění. Úspěšně. Nešlo jim ale jen o zaplacení toho, na co měli nárok. Na diskusi zaznívají i slova jako “důstojnost” a “respekt”.

Sedíme s Joaem v do posledního místa zaplněné přednáškové místnosti kostela Judson Memorial Church, který má tradici aktivismu od dob války ve Vietnamu. Řada posluchačů často tleská anebo k tomu i vstává, aby vyjádřili solidaritu či podporu. Je okupace Republic ojedinělou akcí či začátkem větších protestů? Newoyrská zastávka je součástí turné po několika městech USA, které má předat zkušenost z Republic dál. Organizuje ho Jobs with Justice, které doufá, že jejich akce nebude jediná.

“Tři dni.  S takovým předstihem nám dali oficiálně vědět o tom, že továrna a naše práce končí”, řekl pomalu, ale rozhořčeně 25-letý bývalý zaměstnanec továrny Raul Flores. “Včera Vám skončilo pojištění”, dozvěděli se také pracovníci továrny na schůzce s vedením. Ze zákona jim to měli dát vědět šedesát dní předem anebo zaplatit odstupné. Zaměstnancům bylo řečeno, že banka Bank of America odmítla firmě prodloužit úvěr. A to v době, kdy právě dostala od státu 25 miliard dolarů na poskytování úvěrů firmám. “Bylo to zvláštní jít proti Bank of America, takovému gigantu”, řekl Melvin Maclin, místopředseda místních odborů. Tato strategie se ale vyplatila: “Bylo jim jasné, že těch 1,35 milionu dolarů raději půjčí než aby si ničili pověst. Co to je proti 25 miliardám,” dodal Maclin. V řadě měst včetně New Brunswicku se 9. prosince konaly demonstrace před místními pobočkami banky. Před několika lety by okupace továrny asi nebyla tolerována, ale za ekonomické krize a navíc po prezidentských volbách se situace částečně změnila, shodli se lidé v panelu. Důležitá byla podpora od Obamy anebo kongresmana Gutiereze.

Se “sit-in” v továrně, což zní mírněji než “okupace továrny”, už nebyla v USA zkušenost snad od časů deprese z třicátých let. Od konce třicátých let je nezákonná. Dopady “obav z komunistického nebezpečí” jsou navíc podle některých historiků znát na politické aktivitě odborů dodnes. Jeden z organizátorů okupace továrny Republic na diskusi podotkl, že “živá” zkušenost s takovouto akcí v USA není, a proto některé  praktické záležitosti konzultovali s kolegy v Kanadě a Latinské Americe. S nápadem na okupaci přišly odbory United Electric, přičemž na diskusi zaznělo, že předchozí pasivní odbory, od kterých v minulosti zaměstnanci Republic odešli, by k takové akci nepřistoupily. Přesto, že zaměstnancům hrozilo, že je zavřou, rozhodli se k okupaci, aby zabránili vývozu zbytku strojů a mohli lépe vyjednávat. Svoji roli prý sehrálo i to, že v továrně pracovalo hodně mexických imigrantů, kteří mají relativně zažitou kulturu protestu proti porušování svých práv jako pracovníků. Podle Kari Lydersen, která o celém protestu  a jeho pozadí napsala řadu reportáží, si Republic a Bank of America vybrali “špatnou skupinu imigrantů.”

Ztraceni v amerických volbách. O monitorování prezidentských voleb v USA

Článek vyšel v aktuálním čísle Nového prostoru.

„Bála jsem se, že nám volby ukradnou“, vydechla si po volbách Amy z Brooklynu, která volila Baracka Obamu. Obavy z  podvodů při prezidentských volbách v USA v roce 2008 byly rozšířené. Letošní volby charakterizovaly dlouhé fronty, potíže s registrací voličů či občasné výpadky elektronických hlasovacích strojů, problémy však nedosahovaly takových rozměrů jako v předchozích dvou prezidentských volbách. Do dohledu nad volbami se zapojilo velké množství organizací a dobrovolníků a jednotlivé státy americké federace se na volby lépe připravily než tomu bylo v minulosti. Prezidentské volby jsou mimo jiné ukázkou konkrétních bojů o zachování a rozšiřování práva hlasovat pro různé skupiny obyvatel a jednotlivce.

Volby jako Y2K?
Jak Republikánská, tak i Demokratická strana, měly během volebního úterý v záloze právníky. Ty by využily, pokud by chtěly zpochybnit průběh voleb v některém ze států federace. „Když jsem poslouchal rádio a sledoval zprávy, tak jsem si říkal, aha je půl osmé večer a nikdo nevyvolal soudní řízení“, popisoval politolog Eric Boehme z Denisonské univerzity ve státě Ohio dobu krátce před uzavřením volebních místností. Pokud by byl volební výsledek Baracka Obamy a Johna McCaina těsnější, měli by právníci daleko více práce. Obama však jasně vyhrál. Bude ho volit nejspíše 365 volitelů (čeká se ještě na konečné výsledky ze státu Missouri kvůli sčítání posledních provizorních hlasovacích lístků) a potřeboval jich minimálně 270. Například v hodně kritizovaných volbách z roku 2000 měl George Bush jen o jeden hlas více než zmíněné minimum, tedy 271 volitelů. Spory se však letos mohou objevit okolo voleb do Senátu ve třech státech, kde ještě není rozhodnuto. Senátní volby probíhaly současně s těmi prezidentskými

Telekonference o problémech při hlasování během prezidentských voleb se proti původním plánům v den voleb po uzavření volebních místností nekonala. Podle CNN ji koalice organizací Election Protection (Ochrana voleb) v tichosti zrušila. Na této televizní stanici zaznělo v jedné zprávě přirovnání obav z elektronického hlasování a podvodů při volbách k panice kolem přechodu počítačů do druhého tisíciletí, tzv. Y2K. CNN nezpochybnila důležitost přípravy států a včasných zásahů právníků a organizací, kdykoliv se objevily jakékoliv potíže. Avšak jednotlivé problémy okolo voleb podle zmíněné zprávy této televize nesplnily očekávání velkého volebního podvodu.

Ne všichni budou s tímto tvrzením souhlasit. Mark Crispin Miller na svém blogu píše: „Že se objevily jen „malé problémy“ během dne voleb? Pokud Vám jde jen o to, že vyhrál Obama, tak je toto tvrzení pravdivé. Ale jestli Vám opravdu jde o americkou demokracii, musíme se postavit čelem k tomu, že veliké problémy byly po celém USA. Nespočítaně voličů přišlo o možnost volit“. Uvádí příklad z jednoho okrsku v Indianě, kde prý až několik set voličů bylo odstraněno ze seznamu oprávněných voličů. Při hlasování pak dostali pouze možnost využít prozatímní hlasovací lístek, který se ale nakonec nemusí vůbec počítat. Až po volbách se v jednotlivých státech zjišťuje, jestli byli tito voliči kvalifikováni hlasovat. Podle něj se to týkalo i lidí, kteří byli během primárek v roce 2008 volebními soudci a až u voleb zjistili, že nejsou v seznamu voličů.

Na jakém rohu a v jakém parku
První hodnocení voleb od koalice Election Protection, Brennanova centra pro spravedlnost při Newyorské univerzitě či organizace Common Cause upozorňují na řadu závažných problémů kolem voleb. Jako dlouhé fronty, které mohly znechutit některé voliče, záměrné šíření klamavých informací, problémy s registrací voličů či občasné závady elektronických hlasovacích zařízení. Celkově se ale dá říci, že nedošlo ke „zhroucení volebního systému“, jak se někteří obávali. Udržet slušný průběh voleb je ale podle Wendy Weiser z Brennanova centra náročné: „Nechceme trávit každé volby tím, že budeme bojovat o pravidla hry a o to, kdo bude mít právo hlasovat a [pak] pochybovat o tom, jestli je výsledek voleb legitimní,“ říká.

Obavy z „lidového“ hlasování otevřeného všem včetně lidem, kteří jsou chudí a z menšin, jsou v USA stále přítomné. V současnosti je hlavní odpovědnost registrace k hlasování na voliči, což podle  Brennanova centra pro vyplývá historicky ze zájmu neumožnit „nepopulárním voličům“ volit, ať už se jednalo o bývalé otroky či nové evropské imigranty. Samotní voliči se musí snažit se zaregistrovat a splnit podmínky pro registraci, které byly především do roku 1965 nastavené tak, že efektivně znemožňovaly volit černochům. Zákon o volebních právech z tohoto roku například zajistil federální dohled nad registracemi voličů. Zakázal také testy gramotnosti jako podmínku k hlasování či upravování volebních obvodů tak, aby to omezilo volební práva menšin. Brennanovo centrum usiluje o převrácení této odpovědnosti na stát. Měla by vzniknout všeobecná registrace voličů, kterou bude financovat federální vláda. V prezidentských volbách v roce 2004 bylo až 50 milionu nezaregistrovaných voličů. Dále by bylo možné se registrovat i v den voleb, což už dnes jde v několika státech. Oproti současnosti by registrace měla trvalý charakter, to znamená, že by se například nerušila, když se člověk přestěhuje.

Ke zranitelným voličským skupinám, kterým věnují pozornost občanské organizace bojující za volby otevřené i nižším vrstvám obyvatelstva, patří i bezdomovci. Největší výzvou pro lidi bez domova je jejich registrace jako voličů a  a prokazování jejich totožnosti při hlasování. Po soudních bitvách a dlouhodobém lobování se podařilo, že „ve všech padesáti státech a ve Washingtonu DC se mohou lidé bez domova, ať už bydlí kdekoliv, zaregistrovat k volbám. Při vyplňování registrace lze klidně uvést, na jakém rohu, v jakém parku či pod jakým mostem bydlí. Ve většině států je nutné uvést korespondenční adresu, ale třeba u nás ve Washingtonu to může být adresa volební komise“, zobecňuje situaci Michael Stoops z Národní koalice pro lidi bez domova. Volební kartička je pak často pro lidi bez domova jediným dokladem totožnosti. Na druhou hlavní otázku v oblasti hlasovacích práv bezdomovců – problém prokazování jejich totožnosti – bude podle slov Michaela Stoopse Národní koalice soustředit svoje budoucí lobování. Některé státy jako je například Indiana vytvářejí nové, přísnější, požadavky. V tomto státě se vyžaduje vládní či státní průkaz totožnosti s fotkou, což v USA není nic samozřejmého. Organizace pracující v oblasti občanských a politických práv tento zákon napadly s tím, že by mohl omezit práva volit především chudých, starých a menšinových voličů; Nejvyšší soud ho však na jaře tohoto roku posvětil.

Myšák Mickey nehlasoval
Před volebním 4. listopadem byla řada případů, kdy se především Republikánská strana snažila zpochybnit registrace voličů. Například v Ohiu probíhaly dramatické soudní bitvy o registraci až o 200 tisíc voličů, kde republikáni nakonec prohráli. Podle kritiků republikánů zapadá tato jejich snaha do obrazu Republikánské strany jako té, co se snaží omezit hlasovací právo pro marginalizované skupiny obyvatelstva anebo pro lidi z okrsků, kde převažují demokraté. „Usilují o potlačení volebního práva menšin, protože menšiny mají tendenci volit demokraty“, vysvětluje Meredith Stapler, politoložka na Rutgerské univerzitě. Republikáni na druhé straně argumentují tím, že jim jde o to, aby se zamezilo volebním podvodům, aby se nestalo, že se v okrscích zaregistrují lidé, kteří tam nemají právo volit a aby nedocházelo k tomu, že jeden člověk volí několikrát. „Nechceme, aby šel volit myšák Mickey“, zaznívalo z republikánského tábora, když se dozvěděli, že v rámci registrací voličů někdo zapsal tuto komiksovou postavičku k hlasování na Floridě. „Myšák Mickey nehlasoval“, kontrovala ve zprávě o průběhu voleb organizace Common Cause. Tyto obavy podle ní totiž byly neopodstatněné: takovéto registrace neprojdou sítem schvalování při vytváření seznamů voličů.

Problémy s registrací byly časté, jak ukazuje například seznam všech telefonátů a stížností, které řešila linka koalice Election Protection a jejích deset tisíc dobrovolníků. Ze všech hlášených 19 tisíc problémů se jich 7 tisíc přímo či nepřímo týkalo registrace. Election Protection doufala, že bude schopná řešit přes svoji telefonickou linku konkrétní potíže a také se dozví, pokud by se určité problémy hromadily na jednom místě. Na webové stránce www.ourvotelive.org je k dispozici databáze jednotlivých telefonátů. Každý zápis obsahuje minimálně popis problému a hlasovací místnost. Na mapě jednotlivých států jsou vidět nejproblematičtější okrsky, které jsou červené a ty, kde nebyly stížnosti, jsou bílé.

Krom zmíněné telefonní linky a databáze problémů voličů, se tento rok objevily další způsoby monitorování voleb. Jedním z nich je projekt „nafilmuj, jak hlasuješ“. S natáčením hlasování se už experimentovalo dříve, tentokrát ale bylo systematičtější. Například Eric Boehme se podílel na přípravě monitoringu voleb v Ohiu, kterého se zúčastnilo dvacet pět jeho studentů. Ti dostali kamery na natáčení průběhu voleb. Boehme připomíná filmovou dokumentaci neproporčního rozdělení voličských přístrojů při volbách v Ohiu v roce 2004: „Byly tam střihy z městských čtvrtí, kde čekali černoši ve frontě v dešti na hlasování a pak byl záběr na bílé předměstí, kde bylo pět voličských přístrojů a jen dva voliči. Když se dají takové dva záběry vedle sebe, tak z toho vznikne silný obraz“.

15. listopadu 2008

Rom prezidentem?

“Rom a prezident? Je snad něco takového představitelné v České republice?”, popíral Greg dva týdny před volbami možnost, že by se Obama mohl stát prezidentem. V devadesátých letech v Česku zažil, jak tam lidé otevřeně nadávali na Romy a stejně nemožné mu připadalo, aby se prezidentem USA stal černoch. “Běžné bílé dělníky si nezíská. Ti, co jsou z něho tak nadšení, jsou z vyšší střední třídy”. Obama vyhrál. Tento vynikající a charismatický řečník měl dobrou strategii v primárkách, kde porazil favoritku Hillary Clinton a poté vedl profesionální a drahou kampaň, která vyústila ve velké vítězství pro demokraty. Vybudoval “grassroots” hnutí, které mu bylo oporou v průběhu kampaně. Jeho strategií je “vzít toto hnutí s sebou do Washingtonu”, jak řekl ve středečním celodenním vysílání o volbách jeden z lidí jeho týmu pro veřejnoprávní radio NPR. Má být protiváhou pro silné a dobře zorganizované lobbystické zájmové skupiny. Jak mocný je americký prezident? Jednou z obav je, aby nebyl převálcován těmito mocnými skupinami a zájmy “Wall Streetu”.

Aha, Obama je černoch. Podle prvních reakcí novinářů a řeči McCaina, který uznal jeho vítězství a vychovával své posluchače k respektu vůči nedávnému protivníkovi a nyní novému prezidentovi, to vypadalo jako by si to uvědomili až v tuto chvíli. Nebo spíše mohli ve chvíli, kdy už bylo rozhodnuto, otevřeně říct, že má jinou barvu kůže. Oznámili historický okamžik: USA má prvního afroamerického prezidenta. Obama ale zdůraznil, že je prezidentem všech Američanů. Je sice považován za černocha, ale tím, že si uskutečnil americký sen – “z vyzáblého černošského mladíka” z Chicaga je prezident – se z něho “stal” i Američan. Jako by v jeho zvolení bylo něco výjimečného a normálního zároveň. “Je to možné jen v USA”, řekla pro NPR hrdě jedna z komentátorek. V jiných západních státech by se to podle ní stát nemohlo. Je jedna skupina lidí, která si stěžovala na vyloučení, které v úterním projevu učinil Obama. Znovu proti sobě postavil “hlavní ulici” obývanou běžnými Američany a “Wall street” finančníků. Další den si jeden z finančníků na vytváření této opozice postěžoval pro jednu z kabelových televizí. Wall Street chce také patřit do ideje inkluzivní Ameriky.

Před volebním úterým byla “rasa” něčím, o čem se hodně nemluvilo. Bylo to často něco nevyřčeného. I proto byla řeč odboráře Trumky, na kterou už jsem upozornil níže, tak působivá. Nebál se přímo pojmenovat předsudky, které mohou zastínit ekonomické a sociální zájmy pracujících lidí. Anebo, když se o ní mluvilo ze strany republikánů, tak se podle komentátora Billa Moyerse používal vágní, nepřímý a kódovaný jazyk, který měl působit na jednoduché pudy lidí. Různými způsoby se naznačovala jeho neamerickost: je to socialista, marxista, skrytý muslim a člověk s kontakty na teroristy. “Aby vyhráli, musí zničit”, popsal Moyers v pronikavém rozhovoru pro NPR strategii republikánů, která ale nebyla úspěšná. V reakci na jeden z předchozích blogů jsem dostal email, kde se psalo: “potřeba zkusit něco nového může být důležitější než nacionalismus nebo rasismus”. I Moyers se domnívá, že se země posouvá dál. Republikáni zaspali dobu a neví, o čem je současná Amerika. Jako příklad uvádí to, jak bílá byla Národní konvence Republikánské strany v St. Paul: objevilo se tam jen 36 afroamerických delegátů, zatímco na na konvenci demokratů v Denveru jich bylo 1087. Ve volbách prohrála “neschopnost, korupce a bratříčkování” Bushovy administrativy. Výzev pro Obamu je hodně. Moyers si není jistý, že si Obama uvědomuje, že je USA krom finanční a ekonomické, i v systémové krizi. Lidi se cítí “podvedeni”. Moyers tím nejspíše myslí to, že bude třeba nově promyslet, o čem je stát,  politika, atd. Momentálně se krátce zapomnělo na ekonomické plány Obamy a jedno z témat v médiích je postavení Afroameričanů a “mezirasové” vztahy. Například na NPR se diskutuje o symbolickém významu zvolení Obamy, institucionálním rasismu či posílení komunitní práce.

Poslechněte si zajímavé projevy z úterního večera: Obamy (česká verze, anglická verze), McCain (anglická verze).