Na obrazovce se objevuje kartáč a za mýdlovými bublinami se ukazuje o něco čistější Bílý dům. „Drhnout, vymáchat a ještě jednou“ – navrhuje Rachel Maddow, co je třeba dělat s dědictvím Bushovy politiky, ve své televizní show na MSNBC. Po inauguraci Obamy se vznesl vrtulník s občanem Bushem a jeho manželkou. Toto fyzické odnesení Bushe pryč z Washingtonu muselo být silným zážitkem pro lidi, kteří byli z jeho politik zoufalí. Ještě den předtím nebylo jasné, jestli Bush sám sebe a další lidi ze své administrativy preventivně neomilostní. Neudělal to. Nechal tak na Obamovi, jak se s ním vyrovná.
V Obamově inaugurační řeči zaznělo: „výběr mezi naší bezpečností a našimi ideály považujeme za falešný“. Během prvního dne prezidentování například podepsal rozhodnutí o zrušení Guantanáma. Obama ale nechce příliš otevírat Bushovu éru, zjišťovat, k jakým možným porušením zákonů došlo a usilovat o soudní stíhání. Tvrdí, že je třeba dívat se dopředu. To dává smysl vzhledem k ekonomickému marasmu, ve kterém se USA nacházejí. Ignorování odpovědnosti Bushovy administrativy za porušování práv a svobod ale není přijatelné pro lidi, kteří chtějí a ví, že je co „drhnout“. Není se jim co divit, když v současných debatách v amerických médiích běžně zaznívají hlasy, které chápou či schvalují použití tzv. vyšetřovacích prostředků na hranici mučení. Oponenti těchto názorů pak mohou připomínat, že USA podepsala Úmluvu proti mučení a že tam není prostor pro „státní zájem“, který by ospravedlnil nějaké výjimky. Obama se snaží uzavírat debatu o důsledcích Bushových politik příliš brzy.
Je 11 hodin v sobotu dopoledne a na silnici č. 27 protínající městečko Highland Park, kde bydlím, se koná vigilie za zabité americké vojáky v Iráku a mrtvé Iráčany. Podél silnice jsou roztažené plachty se jmény mrtvých vojáků. Pravidelné protesty proti válce v Iráku tu podle Tiny Weishaus z místní koalice organizací proti válce v Iráku konají od roku 2004: „Myslím, že jsme ani jednu sobotu nevynechali“. Když řidiči zrovna netelefonují, tak troubí na znamení podpory. Jen ojediněle se z auta ozve „běžte někam, vy hipíci“.
Mezi protestujícími jsou různé názory na Obamovu zahraniční politiku, ale například větší důraz na diplomacii a multilaterální přístup k mezinárodním problémům je vítán. Sam Friedman volil socialistického kandidáta, ale je alespoň rád, že Obama nezačal válku s Íránem. Ptám se ho, jestli si myslí, že existuje nějaká spravedlivá válka. Chvíli přemýšlí, což může být způsobeno tím, že se ještě nevyrovnal s časovým rozdílem po příletu z Asie, kde přednášel o AIDS a pak řekne: „například občanská válka. Ta vedla ke zrušení otroctví.“
Tina Weishaus je skeptická k Obamově politice vůči válce v Iráku a Afganistanu. Zároveň si myslí, že není důvod, aby byla překvapená: „Vždyť říkal, že stáhne vojáky z Iráku a půjde do Afganistanu. Ale mohl být upřímnější ohledně Iráku. Myslím, že stáhnou vojenské jednotky, ale neskončí okupaci“. Později dodává, že i tak je to „světlý rok po Bushovi.“ Uvědomuje si, že tzv. progresivní organizace teď budou mít více šancí něco prosadit. Anebo minimálně jim nebudou zavírány dveře před nosem. Obama, který se nachází v politickém středu, ví, že volby vyhrál i díky americké „levici“. Splnění slibů Obamy a konkrétní realizace politik bude záviset na tlaku organizací a jednotlivců. Politicky angažovaným lidem jako je Tina Weishaus je jasné, že nic není samozřejmé a o jednotlivé politiky je třeba svést boj.
Jedním z hmatatelných důsledků Obamy je větší politizace a angažování lidí ve veřejných věcech. V Highland Parku vzniklo neformální sdružení Střední New Jersey za změnu, které navázalo na kampaň za zvolení Obamy. Na prvním setkání v prosince 2008 se sešlo 75 lidí. Není to ale o slepé podpoře Obamy a jeho kroků.
Tato „grassroots“ organizace si definovala několik oblastí, kterým se hodlá věnovat. Jsou jimi ekonomická spravedlnost, zelená ekonomika či reforma zdravotnictví. Právě situace ve zdravotnictví je jedním z nejpalčivějších problémů: kolem čtyřiceti sedmi milionu Američanů není pojištěno. Pro Obamu je zdravotní reforma jednou z jeho priorit, ale podle všeho nechce jít proti zájmům pojišťovacích společností. To si myslí zdravotní sestra Dorothy Schwartz z Highland Parku, která byla aktivní v kampani za jeho zvolení. V oblasti zdravotní reformy preferuje rozšíření stávajícího systému Medicare na všechny obyvatele. Takový systém by byl méně byrokratický a vedl by ke snížení nákladů. „Na zdravotní péči by se nemělo vydělávat,“ domnívá se. Nedávný seminář, který pořádalo Střední New Jersey za změnu, usiloval o přípravu občanů na účast v nadcházející debatě o reformě zdravotnictví. Tato organizace pořádá i řadu místních akcí, které může mít více pod kontrolou a kde nemusí dojít k případnému zklamání z národní politiky, pokud například u zmíněné reformy zájmy zdravotnických a farmaceutických firem budou mít navrch. Jednou z takových nových místních aktivit je pěstování zeleniny a ovoce pro potravinovou banku v Highland Parku, aby si chudí lidé z této banky nemuseli domů brát jen konzervované potraviny.
Jakých bylo prvních sto dní Obamy? Pro lidi, kteří by preferovali radikálnější řez do současných ekonomických a sociálních problémů v USA představují Obamovy politiky všehochuť. I tak nebo možná i kvůli tomu se angažují. Před několika dny jsem potkal v New Yorku kamarádku Olenu, která trochu provokativně porovnala SSSR a USA: „V Sovětském svazu lidi věděli, že je šílená byrokracie a korupce a že v takovém systému se nedá nic změnit. Tady, v USA, taky není moc politických alternativ, ale je fascinující, že lidé stále věří ve změnu.“
